Simplyd4rk's Myspace :: Můj každodenní boj

12. listopadu 2008 v 12:00 | Arianus
NÁHROBNÍ KÁMEN

Ani Bůh, žádný Vykupitel nemůže vyléčist bolest mého srdce. Cesta, kterou kráčím je ta, kterou vyrývám svými zlomenými nehty do chladu kamene. Mé kroky nejsou jisté, ale dlouho mne již oni nevedou zpět, vše je dobré...
Pochyby, obavy, samota, to jsou mí nejbližší přátelé, ale já si již zvykl s tím žít...i když samota mne stále velmi tíží, trpím jí. Čím více je okolo mne lidí, tím více jsem osamělý. Vzácní jsou ti opravdoví přátelé; lidé, kteří tu byli předtím, a stále tu jsou. Předtím, než jsem se rozhodl povýšit můj svět grafiky a hudby...
Věci se mění, vyvíjí, vylepšují, jistým způsobem. Ale naučil jsem se i tu odvrácenou část. Cena za to je samota. Najít své místo na světě je to jediné, co musíme udělat. Nesním o tom být rokovou hvězdou, v žádném případě, vyjma toho, že naleznu duši, která by mne udělala kompletním, a zůstala tvůrčí po celou mou existenci.

ZÁVISTIVCI JSOU NIČÍM

Jedinou věcí, co nenávidím, je potřeba některých lidí pokoušet se srážet mé úsilí. Uznávám kritiku. Nenávidím ale urážky a další druhy takových věcí. Já se nevzdám, bojoval jsem již předtím několik let, s cukrovkou, co mám, s odmítnutím společností, jehož jsem byl obět ve svých mladických letech, a se skutečností, že jsem nikdy nebyl OK na to spolčit se jen s jedním druhem lidí. Hranice jsou od toho, aby byly porušovány. Nejsem ovce, otisknu své kroky kdekoliv, kde chci a můj svět je otevřený pro každého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 RoNick RoNick | E-mail | 12. listopadu 2008 v 19:24 | Reagovat

pěkný úvahy. upe pravdivý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama